Je to jen v mé hlavě

18. července 2018 v 20:02 | Ellie |  Ostatní
První článek a už takové intimčo…

Patřím mezi těch pár podivínů, kteří se rádi učí. Bohužel nejsem takhle diagnostikovaná pouze sama sebou, ale i svými rodiči, přáteli, učiteli i mnoha psychologickými testy, kterými jsem si v průběhu svého života u doktorů prošla. Jeden by si taky mohl říct, že nic jinačího než studium nedělám.

Jaká je však pravda?



Bohužel, musím se Vám přiznat, skutečně tomu tak je. Jakmile se ze školy vrátím domů, odhazuji aktovku blízko stolu, zapínám počítač a příjemný podkres - jakoukoliv uklidňující hudbu - a rozevírám stránky sešitů, učebnic a vytahuji ze složek pracovní listy. Také jsem jedna z těch divných lidí dělajících domácí úkoly skutečně doma. Během hodinky mám veškerou práci do školy hotovou. Po tomto času věnovanému práci bych si klidně mohla začít číst knížku, pustit oblíbený seriál či se jen tak poflakovat nad videi. Tady ovšem nastává ten háček.

Dělám věci na sto procent. A to je zase věc, kterou ve mně diagnostikovali všichni, včetně doktorů. Neumím odfláknout slohovou práci, neumím kamarádům říct ne, i když se mi jejich požadavky příčí, protože nechci nikoho zklamat. Nechci nikoho zklamat. Včetně sebe.

Když už teda sedím nad hotovou domácí prací za stolem, jedna část mě si říká, že bych si mohla chvilku odpočinout, a pak se vrhnout do přípravy na test z biologie.

Druhá část mě - dost hluboko, aby ji lidé neslyšeli, ale ne zase dost na to, abych ji neslyšela já - má na všechno opačný názor. Při každé takové myšlence mého "normálního" já si téměř rve vlasy, protože se jí příčí nicnedělání. Stále musí něco dělat. Jestli se budu flákat, neudělám věci na sto procent, a jestli nedodělám věci do perfektního stavu, zklamu ostatní.

Přesně v tomhle okamžiku se mi zamlžuje představa toho, co můžu a co musím. Škola je jednou z mých povinností, a když jste studovali gymnázium, platí to dvojnásobně. Takové myšlenky mě však obklopují i v čase, kdy už všechno hotové mám, kdy se opravdu můžu jenom válet a nic nedělat. A to všechno pramení z mé touhy po dokonalosti a uspokojení všech ostatních. Tyto dvě věci, které mě učiní šťastnou, se ale nikdy nedokážou naplnit, i když jsem si toho plně vědoma.

Musím, pořád musím. Protože si to říkám sama.

Proč bych jinak psala tento článek?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 18. července 2018 v 20:18 | Reagovat

Strach, ze nesplnis ocekavani druhych, ze zklames. Pro zivot celkem nebezpecna vec ... :)
Mozna te uklidnuje prave ta predstava dokonalosti a pevneho radu  ... :)

2 AlessRosso AlessRosso | 18. července 2018 v 21:46 | Reagovat

Nejlepsi je ,zklamat‘.. a to opakovane. Clovek je pak svobodnejsi.. a cinnosti, ktere jsi delala pro ostatni uz delas jen pro sebe ☺ a casto s lepsimi vysledky.

3 ♰Kanatoshiya★HizakiKaya♰ ♰Kanatoshiya★HizakiKaya♰ | E-mail | Web | 19. července 2018 v 0:22 | Reagovat

Já učení nenávidím

4 masterofexceptions masterofexceptions | E-mail | Web | 19. července 2018 v 11:26 | Reagovat

Svělé pro školu, nic moc pro život. Není skličující snažit se neustále zapadnout do škatulek ostatních?

5 terapie-23 terapie-23 | 19. července 2018 v 13:44 | Reagovat

přesně tak, je to jen v tvé hlavě. A když se snažíš uspokojit svůj stereotypně neučený perfekcionismus, proč neudělat něco rebelského, a prostě jen tak si jít podívat na telku? ;)

Jsi si toho vědoma, ale ubližuješ hlavně sobě, ne ostatním. Skvělý důkaz o tvém sebevědomí. Lidé, kteří neumějí říkat ne, většinou mají nízké hodnoty sebe sama. Vše pro ostatní, pro sebe nic. Nauč se dýchat ;)

6 Ellie Ellie | Web | 19. července 2018 v 22:37 | Reagovat

[1]: Ano, to skutečně uklidňuje =D.

[2]: To už jsem si taky zkusila. Když se člověk nesnaží tak moc zaujmout ostatní, lidi ho obvykle mnohem lépe přijímají =).

[3]: Jako upřímně, učit se sto padesát kytek na poznávačku z biologie taky nebyla má oblíbená aktivita =D.

[4]: Není to jenom o škatulkách. Bez škatulek je člověk sám, alespoň to tak je v mém případě. V mém okolí neznám moc lidí, co mají stejné zájmy a jsem taková "černá ovce". Samota je pro mě skličující záležitost, proto mnohem raději zapadám.

[5]: Když na to mám teď čas, sleduji seriály a vybarvuji antistresové omalovánky =D. A děkuji. A snažím se =).

7 lapis lapis | 25. července 2018 v 1:30 | Reagovat

Ahoj Ellie,
ja si myslim, ze si v poriadku. Mas vykrocene svojou cestou a asi nik ta teraz nepresvedci o opaku.

Ale pamataj ze jednou sa budes musiet naucit byt sama, necitit vtedy pocit paniky.  Vediet fungovat aj mimo kolektiv a hlavne vediet povedat NIE bez toho aby ti to robilo vycitky. Ellie budes sa musiet jednou spoznat. Poznat co je to hnev a smutek, a nepopierat ich, a spoznat svoje hranice.

A to je v poriadku, Ellie. To sa naucis.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama