Mrkání je out aneb Proč se flirtování Černooké nepovedlo (Recenze - Černooká)

21. července 2018 v 17:30 | Ellie |  Recenze
Černooká je debut mladé české autorky Anny Musilové, který před nedávnem dorazil do knižních obchodů po celé České republice. Kniha chválená jak čtenáři v recenzích na internetu, tak jinými autory ze žánru Young Adult.

Co si však o této knize myslím já?

(Tato recenze může obsahovat spoilery.)


⇝OBAL, NÁZEV, ANOTACE:⇜
První musím hodnotit věci, které příběhu sice nic nepřidávají, zato ale mají dost velkou váhu v otázce nákupu určité knihy.

Obal je moc pěkně navrhnutý. Ptala jsem se i pár kamarádů grafiků, kteří se mnou souhlasili. Jediná má výtka spočívá v zakomponování názvu a jména autorky, protože to splývá a vzniká z toho název:
"Černooká Anna Musilová".

Název zní zajímavě, trefně a úderně. Jakožto člověk vybírající si knihy podle jmen, si mě kniha okamžitě získala.

Anotace prozrazuje čtenáři dostatek, ale ne všechno, aby přestal mít touhu si knihu přečíst.


⇝PŘÍBĚH:⇜
Nyní už se dostáváme k jádru věci. Tady to začne poněkud skřípat.

Anotace slibuje napínavý psychothriller pro náctileté, který nikoho nenechá v noci klidně spát. Ve skutečnosti se kniha neuvěřitelně vleče v repetitivních myšlenkách hlavní hrdinky a skutečně se rozjíždí až na posledních padesáti stranách.

Dovolím si zde menší okénko pro ty, kteří nedávají/nedávali v hodinách češtiny pozor. Každé dílo (s výjimkou artových) by mělo dodržovat jakousi vnitřní výstavbu děje. Její součástí jsou expozice (seznámení), kolize (zápletka), krize (konflikt), peripetie (zvrat), katastrofa (závěr). Graf tohoto postupu připomíná horu Říp.


Anna Musilová ovšem nepracuje s touto křivkou, nýbrž z takovou, která spíše připomíná rozhlednu na poli.


V knize se prakticky nic neděje až do dvě stě třicáté strany. Zlomové události působí strojeně, nereálně. Ve skutečnosti se pořádně zápletka ani neděje, je na sílu vsunutá do expozice.

Romantická část by se dala v pohodě vynechat. Chápu, že ji autorka dodala, aby se do knihy mohli lépe vžít náctiletí, ale jak jsem si všimla, kdyby se vyškrtla, čtenář by si toho nevšiml. Práce bez ní není ani horší, ani lepší.

V románu se dočkáte velice málo přímé řeči a rozhovorů mezi jednotlivými postavami. Já mám na příběhy obecně názor takový, že je drží postavy a jejich dialogy. Také by měl být v rovnováze vnitřní svět (emoce, myšlenky, sny) a vnější svět (to, co říkají) jednotlivých hrdinů. To se v této knize ovšem neděje. Zhruba devadesát procent celého díla je tvořeno přemýšlením Viktorie, které však neslouží k prohloubení charakteru či poučení čtenáře, protože se neustále opakuje.


Styl psaní mi není až tak sympatický, zato však nehodlám vinit autorku. Tisíc lidí, tisíc chutí. Je nemožné se zavděčit všem, já bohužel zůstala neuchvácena autorčiným stylem.

⇝POSTAVY:⇜
Kromě hlavní hrdinky se nedá snad žádná z osob v této knize považovat za opravdové bytosti. Jsou vykresleny černobíle a všechno to jsou zažité (a přežité) stereotypy.

Chladný otec? Máme!

Malinko otravná a hodně energická mladší sestra? Máme!

Pařmenka jakožto nejlepší kamarádka antisociální introvertky? Máme!

Perfektní kluk bez jediné chyby, který by mohl mít každou babu ve vesmíru, ale zamiluje se do asociálky? Máme!

Psychiatrička, která si ví se vším rady? Máme!

Záporák, který zlý jenom proto, že to tak autorka napsala? Máme!

A především u Černooké mě to nesmírně mrzí a štve. Anna Musilová si mohla pohrát s představou tajemného ducha sídlícího v mysli dívky a dát mu vlastně nějaký důvod k existenci, hloubku, význam. Po celou dobu knihy se ale nikdy nedozvíte, k jakému účelu Černooká vznikla, proč vůbec byla.

A teď tady máme hlavní postavu, unikátní sněžnou vločku Viktorii. A řeknu to narovinu: Viktorie je jedna z těch nejpitomějších, nejotravnějších a nejhorších postav, o který jsem kdy v životě četla.

Román je psán v ich-formě, a to navozuje daleko větší intimitu mezi čtenářem a hlavním hrdinou. Viktorie by se mi měla líbit: není moc na lidský kontakt, miluje knihy a má ve své hlavě zmatek. Jenže světe div se, děl se pravý opak. Viktorie si neustále na něco stěžovala. Bylo jedno, jestli se zrovna zamýšlela o smrti svojí matky, o všech otravných lidech, nebo o tom, jak ji strašně bolí svaly a nemůže se hýbat. Skrz celou knihu musíte snášet její neustálé fňukání a řeči o tom, že život nemá smysl a všechno je hrozně na nic. Každá další stránka byla jenom opakování jejích myšlenek.


Také se mi moc nelíbí její vztah k ostatním protagonistům v příběhu. Ke svojí třináctileté sestře se chová, jako kdyby jí bylo sedm a k "nejlepší kamarádce" přistupuje velice chladně a nepřístupně.

Její protichůdné názory mátly děj. Viktorie měla na jednu akci dvě různé reakce, každá z nich se objevila v jiné části díla. Příklad: Černookou nemá ráda a nenávidí, jak se jí pomalu ale jistě prohlodává do mozku. Když však odejde, začne ji hledat.

A poslední rýpnutí do Viktorie: je úplně blbá. Nevím jak ostatním, ale mě přišlo jasné hned od okamžiku, co se Černooká objevila, že je to pouze výplod hlavy hlavní postavy. Viktorie si tuto skutečnost uvědomí až na konci knihy a její jednoduchá věta: "Vy si myslíte, že jsem ji stvořila?" ve mně vyvolala tak silnou nenávist vůči ní, že jsem musela překonávat své pokušení hodit knihu vstříc zdi.


PROČ ANO?:
Kniha celkem vkusně představuje čtenáři, jak se cítí člověk, který trpí depresemi. Musím rovněž pochválit jakousi "soudní" stránku tohoto příběhu, která se odehrává hlavně u psychiatričky, protože ta je uvedená na pravou míru, přesně tak, jak to má vypadat u nás v Česku. Když už jsme u toho, bylo pro mě potěšením zjistit, že se děj odehrává právě v České republice. Důležitost rodiny není častokrát v Young Adult moc zaznamenávána, avšak v tomto je Černooká výjimečná.

PROČ NE?:
Nekupujte si knihu, kde se téměř celý její děj seznamujete s postavami, které jsou nezáživné, otravné a opakující se, především v případě hlavní hrdinky. Odlišný styl postupu nijak dílu nepřidal. Lákavá nabídka psychothrilleru pro dospívající se absolutně míjí s účinkem. Stupidní hlavní hrdinka. A nesmím zapomenout na opakující se fráze rezedové oči, měděné vlasy a neustálé připomínání bolesti jak srdce, tak celého těla.

~~~

A tohle, dámy a pánové, byla má recenze na Černookou. Ještě před tím, než se někteří z Vás pustí do psaní nenávistného komentáře s textem, že jsem já sama jsem absolutně nic nedokázala, Vám chci ještě něco sdělit. Tato - a všechny budoucí recenze - jsou pouze mým subjektivním názorem. Nikomu ho nenutím a je naprosto normální, že vámi milovaná kniha mě nemusela úplně nadchnout a naopak. Jsme přece všichni lidé.

Mějte se krásně!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Četli jste Černookou?

Ano
Ne

Komentáře

1 Veronika Veronika | E-mail | 24. července 2018 v 10:49 | Reagovat

Naprosto súhlasím. Kniha bola vychválená do neba a zatiaľ vôbec nechápem prečo.  Ja som teda asi niekde v tretine, ale tak strašne ma to nebaví, že neviem či sa donútim to dočítať.

2 Ellie Ellie | Web | 27. července 2018 v 21:41 | Reagovat

[1]: Přetoč na těch posledních padesát stránek, ty jsou mnohem lepší. K čemu kontext, že =D?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama